Chudenice – Zavlekov 1 : 0 / 0:0 /

Tentokrát nás čekal nelehký úkol, v druhém po sobě jdoucím utkání doma nezklamat diváky a přehrát tým, který na jaře ještě neprohrál a v tabulce byl za námi pouhých šest bodů. Od první minuty bylo jasné, že obavy  byly na místě. Soupeř byl konsolidovaný a rychlostně velmi dobře vybavený, našim štěstím bylo, že se hodně trápil při dotahování útočných akcí do konce. Při vyrovnané hře v poli, kdy jsme občas  až nezvykle pohostinně vyklízeli soupeři střed zálohy,  jsme to byli ale my, kdo si vytvořil vyložené brankové příležitosti a opět nezklamal při jejich neproměňování. Už v druhé minutě  jsme mohli zničehonic vést, když hned naše první útočná akce skončila na tyči a Martin Stryczek zaváhal při opticky jednoduché dorážce za tří metrů. Hosté odpověděli v 15. minutě nepříjemnou  střelou  z prostoru pokutového kopu, míč jen těsně minul pravou šibenici.  V první půlhodině stojí za zmínku ještě naše série pokutových kopů, ale pravidlo  „tři rohy -gól“ se nepotvrdilo ani tentokrát. Ve 29. minutě přerušil rozhodčí velmi citlivě a včas utkání, nad Chudenicemi se přehnala průtrž mračen i s krupobitím a nehrálo se proto 15 minut. V dohrávaném zbytku poločasu se na těžkém terénu neodehrálo žádné velké drama, jen tato vynucená přestávka jakoby více sedla hostům, herní převaha, i když neplodná, byla zcela zřetelná.  O přestávce se počasí umoudřilo, přebytečná voda na základě gravitačního zákona zmizela z povrchu hřiště a početná divácká obec s napětím očekávala rozuzlení tohoto vyrovnaného duelu. To přišlo v 70. minutě, kdy centr Kuby Soupíra z pravé strany pokutového území  k překvapení všech, hlavně ale špatně postaveného brankáře hostů, zapadl do vzdálenějšího horního růžku branky. Náročný terén, jeden hráč na lavičce náhradníků a překvapivý gól, to byly hlavní příčiny velkého herního zvratu v utkání. Soupeři začaly docházet síly, my jsme včas a dobře vystřídali a náš tým  začal získávat pevnější půdu pod nohama. Závěrečná dvacetiminutovka se nesla ve znamení velkého domácího tlaku, bohužel všechny další  příležitosti již zůstaly nevyužity. A že jich zase bylo.  Honza Soupír bude asi muset dát na modlení / nebo přezout kopačky /, protože mu to tam prostě nepadá. A když jej začnou kopírovat ostatní  / Vachtl, Asztaloš, Hodan /, zrodí se fotbal bez koření. Tentokrát bylo opravdu hodně důležité, že při tak vyrovnaném utkání zůstaly  body na Jalovčí a že  proto fandové  snad zase na fotbal přijdou.  Budou ale chtít konečně shlédnout zápas se přesvědčivějším střeleckým vyjádřením. Budětice si to určitě zaslouží …