Mochtín B – Chudenice 3 : 1 / 3:1 /

Kdo přijel na krásné hřiště do Mochtína s nadějí, že uvidí další díl hezkého fotbalu v podání Chudenic, ten byl určitě hodně zklamán. Nejen z konečného výsledku, který opravdu čekal málokdo, ale hlavně z předvedené hry. Když vezmeme v úvahu, že nebýt domácího kapitána Jirky Podráského  /39 let /, porazil by nás tým s věkovým průměrem 18,4 roku.  Bohužel … zaslouženě. Vězí za tím podcenění soupeře?  Nebo snad existuje nějaká jiná příčina tohoto kolapsu? Budeme věřit, že k něčemu podobnému nedojde již tento týden doma se Svéradicemi, že se kluci oklepou a dokážou před zraky domácího publika, že fotbal hrát nezapomněli a že se stále dokážou jako dobrá parta semknout a hrát o vítězství. V Mochtíně totiž byla jejich hra snůškou neskutečných chyb v obranné činnosti, chaosem při pohybu po hřišti, neschopností prosadit se ve hře jeden na jednoho, o kombinaci, kterou soupeř hned v zárodku svým rychlým napadáním zcela vymazával ani nemluvě.

Prvních pět minut bylo nadějných. Byly ale poslední za celé utkání. Po hrubce P. Žáka v 5. minutě jsme už prohrávali. Pak následoval dlouhodobý tlak domácích, který nutil naší obranu k častým chybám a bylo jen otázkou času, než skóre naroste. Nekoncentrovaná, nedůrazná  a hodně chybující obranná činnost přinesla soupeři další dva snadné góly, ve 28.  a 37. minutě.  My jsme se dostávali do hry málo, střely na soupeřovu branku by na prstech jedné ruky spočítal v těchto fázích hry i bezprstý. Utkání se nevydařilo ani hlavnímu rozhodčímu, chyboval hodně, jenže na obě strany. Markantním příkladem jeho umění bylo posouzení  uniku Pavla Vachtla, po kterém následovalo sražení brankářem domácích. Přestože náš hráč první zasáhl míč ve snaze pokračovat ve hře, po srážce a následném ošetření obou účastníků střetu se  pokračovalo míčem rozhodčího místo žlutého ocenění brankáře a trestného kopu z hranice pokutového území.. Něco nepochopitelného … Naší jedinou velkou šanci jsme nakonec proměnili, ve 45. minutě po rohovém kopu se prosadil hlavou  Martin Stryczek a do kabin se šlo s určitou naději, že po změně stran se snad na naší hře konečně něco změní. Ke změně došlo. Petra Kadlece vystřídal Honza Rupert. Celkově se hra opticky vyrovnala, domácí už nikam nespěchali a naši hráči se opět tempu přizpůsobili. Rozhodčí dál pokračoval v neskutečných rozhodnutích, které se vždy a každému snažil bezprostředně  po písknutí zdůvodňovat . Jakmile však hráči zjistili, že tomu nerozumí, přestali jej vnímat. Proto si také nic nedělali z toho, že například minimálně tři zákroky na Honzu Soupíra volaly po přísném trestu, hra však nebyla ani jednou přerušena. Vyplynuly z toho dva odpuštěné pokutové kopy. Vzhledem k tomu, že další branky již neměly šanci padnout, utkání skončilo naším velkým herním debaklem. Zapomenout, zapomenout, zapomenout… a to co nejrychleji. Nebo raději : pamatovat si toto utkání jako výstrahu navždy ?!

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *