Chudenice – Žihobce 5 : 3 / 3:1 /

V dalším utkání na domácí půdě bylo nutné bodovat, soupeř byl totiž jen tři body za námi a pokud jsme chtěli uchovat naději na konečné třetí místo, nebylo jiné cesty. Utkání se velmi vydařilo Honzovi Soupírovi, střelci čtyř branek. Pátou přidal netradičně pravačkou Honza Rupert. Pro názornost je dobré na tomto místě uvést chronologický výčet akcí. Ten hovoří o jasné převaze našich hráčů, o Soupírově aktivitě  a tím i o zasloužené výhře. Jak tedy šly minuty:  2.´ – po chybě obou našich stoperů /Vachtl, Fremuth / šel soupeř střelou ze středu vápna do vedení. Šok pro domácí se naštěstí nedostavil, neb již za dvě minuty se začal Honza zastřelovat – tentokrát po úniku přehodil brankaře i s brankou a řepkovým polem nad Chudenicemi. V 10.´už ale zahřmělo, když se ideálně uvolnil z křídelního prostoru a po zemi prostřelil hostujícího gólmana /1:1/. Ve 20.´střílel z 25ti metrů těsně nad břevno. V té samé minutě si svoji druhou hrubku v utkání neodpustil Ventýl Fremuth a soupeř nás za to  velmi postrašil střelou kolem šibenice. Přišla 22. minuta, kdy nejprve předvedl pokus o únik Jenda Rupert, zalekl se ale své dobré pozice a zklamal v koncovce. Tím však připravil Honzovi Soupírovi prostor pro výuku z produktivity, ten podobný únik tentokrát dotáhl do parádního konce, když využil chybu v rozehrávce hostující obrany a nespletl se  /2:1/.  25.´- Honza po sóle trefil brankáře. Ve 35.´došlo k nezaviněnému zranění  hráče soupeře / vykloubené rameno/, hosté poločas dohrávali v početním oslabení /hráč se  po změně stran vrátil do hry a doplnil tým opět na plný počet/. 40.´přinesla první krásnou a účinnou střelu, Honza po rohovém kopu levačkou z hranice vápna vymetl pavučinu v bráně a stanovil konečné skóre poločasu /3:1/.  Náš nástup do druhé půli byl již tradičně rozpačitý, trochu vzruchu přinesl pouze nepřesný lob Martina Stryczka  . Soupeř využil našeho slabšího nástupu a upozornil střelou do Marka Lucáka, že je ještě také na hřišti. Tato nebezpečná akce nabudila opět naše hráče a vykrystalizovala z toho pohledná akcička. V 63.´Martin Ježek po bezchybném sólíčku s houslovým koncertem pronikl od rohového praporku a nezištně objevil na hranici malého vápna Rupíka.. Byl z toho již zmíněný gól pravačkou, což je pro Jendu dost netradiční /4:1/. Euforie z tříbrankového vedení se nejvíce podepsala na Oťasovi Göttingerovi, který zcela zapomněl na obranné povinnosti ve svém prostoru a umožnil tím soupeři hned z rozehrávky stav snížit /4:2/. Poslední dvacetiminutovka tím dostala nový náboj. V 71.´opět Honzík Soupír unikl svým tradičním způsobem po lajně, míč si našteloval na tu správnou nohu , trefil však jen bránícího hráče. To v 83.´už se ale už opět prosadil, uvolnil se přes dva beky a svoji pověstnou levačkou vyprodukoval nechytatelnou bombu, která vyhnala pavouky i z druhé branky.  Mezi těmito dvěma posledními akcemi  se odehrála ještě jedna situace, jejím hlavním aktérem byl bohužel náš hráč – Tomík Baxa. Neudržel nervy na uzdě po banálním přidržení za triko a na oplátku seslal soupeře k zemi účinným útokem na solar plexus. Rozhodčí se dlouho nerozmýšlel a celý akt ocenil kartičkami těch správných barev, žlutá soupeř, červená my.  Přestože náš tým dokázal skórovat i v oslabení, poslední slovo měl soupeř. Početní převahu přetavil v poslední branku utkání, když nejprve trefil břevno a z následné dorážky do prázdné branky již nebylo problémem ustanovit konečnou výsledkovou cifru.

Jednoznačně lze konstatovat, že toto utkání se po právu bude navždy nazývat  „Soupírovo“.