Dešenice – Chudenice 5 : 5 / 4:1 / PK 6:5

Letošní ročník pro nás vyvrcholil soubojem s prvním a tím i postupujícím týmem, s Dešenicemi.  Že nepůjde o lehké utkání, to jsme tušili už předem, vždyť  soupeř není zvyklý doma prohrávat a cestu do vyšší soutěže si chtěl určitě osladit vítězstvím. Malé hřiště slibovalo kontaktní hru, plnou soubojů o míč. Ve výhodě byli  samozřejmě domácí, protože jsou na tento způsob hry  nejen zvyklí, ale také herně vybaveni. Mají ve svém středu několik hodně zkušených starších plejerů, kteří už ve fotbalovém světě  dost zažili. Přes všechny prognózy jsme to ale byli nakonec my, kdo začal udávat tempo hry a prvních deset minut jsme si soustavným tlakem vytvořili několik pěkných příležitostí. Kuba Soupír střílel hlavou nad a jeho bratr Jan jej po chvíli napodobil, ta druhá šance byla tutovější. Únik Honzy od půle a střela těsně vedle měly v 10. minutě už hodně gólové parametry.  Soupeř se po našem úvodu oklepal a ve 13. minutě měl obrovskou příležitost otevřít skóre po nedůslednosti v naší obraně. Marek Lucák byl však rezolutně proti a míč bravurně kryl.  V 17. minutě jsme vedli. Další zápis hlavou předvedl po rohovém kopu Matyho Ježka Ventýl Fremuth. Nečekaně hladký úvod nás ukolébal, takže soupeř z protiútoku celkem bez komplikací vyrovnal, když využil naší bezradnosti při sérii nedůrazných odkopů ve vápně. Pak se na chvíli přihlásil o slovo svými dvěma pěknými úniky  Jenda Soupír, stále se však pouze zastřeloval, i když s jeho projektily měl domácí brankář starosti. Ve 26. minutě jsme už prohrávali, po zbytečném faulu kopali domící trestný kop z nebezpečné vzdálenosti. Marek sice vytáhl umístěnou střelu na břevno, u dorážky byl ale soupeř dřív než naše zmražená obrana -2:1.  Za pět minut nato vznikl ze stoupající aktivity domácích další zbytečný faul těsně za hranicí pokutového území  a „Štajny“ tohle kopnout už léta umí. Trefil čistou šibenici, Marek nestačil ani reagovat – 3:1. Ani tato branka nás ještě nedostala do kolen, protože následovala čtvrthodina, ve které stálo  při domácích hodně štěstí. Martin Ježek  trefil z trestňáků  v rozpětí pěti minut dvakrát břevno a Jeník Rupert rovněž ve dvou šancích soupeře důkladně postrašil,  jeho dalekonosná střela se otřela tyč zvenčí a hlavička nebyla od šibenice o moc dál. Když už se všichni viděli, jak se občerstvují ve stínu kabiny, přišel poslední poločasový zásah – v nastaveném čase Martin Ježek vyrobil zbytečnou, ale jednoznačnou penaltu – 4:1.  Mytí hlav se nekonalo, výsledek vlastně nic neřešil, ale krutá porážka před závěrečným posezením by určitě nabyla tím pravím ořechovým pro prožití příjemného večera. Druhý poločas nastoupili domácí ve formě , odhodlání hostů vzalo za své už po třech minutách, gól z kategorie hodně snadných  znamenal vedení Dešenic 5:1. Na hřiště se vplížila apatie a nezájem o hru, skoro všichni byli najednou na vystřídání. Neschopnost cokoli s míčem vymyslet na diváky přímo řvala a vše směřovalo k nechtěnému debaklu. Pak přišla 62. minuta a další penaltový faul. A zde nastal nečekaný, ale velice příjemný obrat v dění na hřišti. Marek pecku zneškodnil a odstartoval stíhací jízdu za vyrovnáním. Soupeř ještě netušil co jej čeká, stav hrál do jeho karet a nedával příčinu, aby si z neproměněné příležitosti dělali hlavu. Za minutu to přišlo, Honza Soupír si vzpomněl, jak se góly dávají. Prošel přes dva obránce a napnul síť na 5:2. Za dalších sedm minut bylo vyrovnáno. Nejprve Ventýl nezvykle nohou dorazil míč, který vypadl brankáři z náruče po tvrdě zahraném trestňáku. Pak Soupír dorážel ve skrumáži. Soupeř začal být mírně dezorientovaný, nechápal co se s jejich vedením děje. Nakonec v 72.minutě Martin Stryczek hlavou po rohovém kopu uzavřel letošní účet naší v pořadí 70. brankou tohoto ročníku – 5:5.  Když už si všichni mysleli, že se utkání z povinnosti dohraje, přišlo velké a nečekané závěrečné nadechnutí domácího týmu. Tento poslední totální herní obrat si nejvíce užil Marek v brance. Třikrát neskutečně zasáhl proti jednoznačným gólovkám soupeře a postaral se tím o přijatelná výsledek, ve který v poločase nikdo nedoufal.  Toto utkání plné zvratů budiž poučením pro všechny naše hráče, že ve fotbale je možné téměř vše. Jen se to nesmí předčasně vzdávat.

Třetí místo v letošním ročníku by mohlo být dobrým odrazovým můstkem pro příští atak postupových míst.  Vyslali jsem však soupeřům vizitku a oni s námi jistě budou už mnohem víc počítat, budou na nás lépe připraveni. Velkým pozitivem je domácí neporazitelnost. Na Jalovčí se v tomto ročníku, který již patří minulosti, podařilo soupeřům zvítězit pouze jednou  a to na podzim právě postupujícím Dešenicím. Jarní tabulku jsme dokonce na domácí půdě vyhráli . Horší už to bylo v utkáních venku – a tam je  třeba hledat příčinu, proč nám na konci chybělo těch sedm bodů k postupu.