Svéradice B – Chudenice 3 : 1 / 0:0 /

A už je to tady !!!  Co jsme se na něj natěšili. Na ten první zápas nového ročníku  ( nebo spíš trapas nového ročníku ? ).  Ale co, … A říká se , že první vyhrání z kapsy vyhání  !!!  Vloni byl první zápas také paskvil a nakonec z toho bylo krásné třetí místo.

Utkání ve Svéradicích mělo být naší záležitostí. Papírově. Role favorita nám však nesvědčí. A akce typu „Chudenická lávka“  den před prvním mistrákem rovněž ne. Jak jinak si vysvětlit neskutečný výpadek v posledních pětadvaceti  minutách ?   Neskutečné byly i nástupy do obou poločasů. Než jsme se stačili rozkoukat a zjistit, že rozhodčí už zahájil hru, to mnohým trvalo skoro deset minut. Za tu dobu měl soupeř dvě tutovky a jen díky nepřesné mušce Petr Bejm nelovil  ze sítě žádný pozdrav domácích útočníků. Soupeř poměrně tvrdou hrou dával našim znát, že to dnes nebude snadné. Fyzicky i herně jsme začali dominovat až po čtvrthodině hry a hned to bylo vidět. Maty Ježek v rozpětí deseti minut  dvakrát prověřil domácího brankáře, jednou z toho bylo břevno, podruhé mířil z těžkého úhlu do nohou strážce domácí branky. Ukázal se i Honza Soupír, který byl celý zápas terčem nadstandardní péče domácích beků a dost toho schytal. Jeho brejky z levé i pravé strany už iniciovaly naše hlasivky k výkřiku GÓL, pokaždé jsme si však museli nechat zajít chuť… Brankář byl stále proti. V poslední minutě poločasu promarnil svoji obrovskou šanci také Venca Ventýl Fremuth, když ideální Ježkovo centr z rohu  trefil hlavou dokonale nečistě.  Poločasové šance nás namlsaly a měly být předzvěstí brankostroje po změně stran. Jenže nástup do druhé půle byl rovněž tristní, jako v první části hry – přes kopírák .  Až neskutečný zkrat  domácího gólmana vnesl chvilku naděje, když jeho penaltový zákrok na Matyho proměnil s jistotou Kuba Soupír.  Po vedoucí brance jsme byli deset minut dominantním týmem, než došlo k nepochopitelnému zvratu. Maty promarnil příležitost k  přenesení hry, dostal se v půlce hřistě do problému a v zoufalém pokusu něco vytvořit trefil rozhodčího, který tak nechtěně vyslal do gólovky domácího útočníka. Kde byli v té chvíli naši stopeři, to ví nejlíp oni sami…  A tento vyrovnávací gól byl hmatatelnou předzvěstí průšvihu. Náš tým se totálně vzdal, fyzička vyprchala,  zbytky vůle nebyly nalezeny doteď  a chuť po vítězství nebo aspoň dobrém výsledku z půdy soupeře také zmizela v propadlišti dějin. Místo toho roztáhly svoje perutě nedisciplinovanost, odevzdanost, nervozita a podrážděnost, apatie a pocit zmaru i neschopnost jakéhokoliv odporu. Soupeř pak pohodlně  dokráčel k dalším dvěma brankám a velké překvapení úvodního kola bylo na světě. Nám nezbývá, než doufat, že se v dalším utkání doma s nováčkem z Hrádku budou chtít všichni za svůj nepovedený vstup do bojů o titul rehabilitovat a ukázat se domácím fandům v nějakém  lepším světle.