Velhartice – Chudenice 0 : 1 / 0:1 /

V jednom z nejteplejších dnů probíhajícího  léta nastoupili naši borci proti nepříjemnému soupeři z Velhartic, který  letos vstoupil do sezony s výraznými posilami na několika postech.   Kdo si myslel, že počasí nějak ovlivní výkonnost hráčů, ten byl od samého začátku určitě mile překvapen.  Obě strany nasadili vysoké tempo, hra se přelévala od vápna k vápnu, chybělo jen dotažení některých slibně se rozvíjejících kombinací do koncovky. Obě obrany však byly proti, Pavel Vachtl s Janem Soupírem se dlouho hledali a ztráceli při soubojích s domácími beky, v naší obraně zase exceloval Ventýl , tentokrát ve velmi dobré symbióze se Stenlym  Hodanem. Novou akvizici Antonovicse z Nýrska s přehledem  k ničemu vážnému nepustil Michal Kraus, který až do svého zranění předváděl v záložní řadě přesně ten způsob hry, který se od něho po přestupu z Petřína očekával. Doufejme jen, že svalové zranění nebude vážnějšího rázu, jeho přítomnost byla na hřišti hodně znát.  Hra v první půli byla odváděna oboustranně ve vysokém tempu a to sebou přineslo i značné množství střetů, které úzkostlivý arbitr  začal poměrně brzy oceňovat žlutými žolíky. Účel to však  splnilo, hráči se zklidnili, začali více kombinovat, našim navíc vycházela tentokrát i hra jeden na jednoho, takže si tím na čas vynutili územní převahu. Tlak vyústil ve 13. minutě v jedinou branku utkání, když po průniku Jendy Soupíra skóroval s přispěním brankové konstrukce jeho bratr Jakub.  Další naše dvě šance daly na sebe čekat až do 40. minuty. Napřed Maty Ježek rohovým kopem značně zmrazil domácí obranu, když míč proletěl těsně klem zadní tyče, o minutu později po Krausově pokusu o střelu doskákal tečovaný míč na hlavu Pavla Vachtla  a skončil na břevně. Poslední slovo před poločasovým hvizdem rozhodčího měli  domácí, avšak tak trochu „zásluhou“ Petra Bejma v naší brance. Na vysoký centr si bravurně naběhl, lehounce se odrazil, vysoko vyskočil a míč předpisově  stahoval ze vzduchu. Najednou bylo vše jinak, míč dopadl na zem dřív než brankář a pohotový útočník domácích promarnil největší šanci poločasu, o pár centimetrů minul naší zívající bránu.  Prý suché rukavice… No, žár byl veliký !   Úvod druhé části hry byl poznamenán nuceným odchodem Michala Krause, čímž došlo k řetězové výměně  několika dalších postů. Akce „kulový blesk“ však nepřinesla očekávaný klid  a pokračování herní pohody, ale naopak umožnila soupeři dostat se do pětiminutového tlaku, který mu přinesl hned tři tutové možnosti. Jen díky velké snaze celé obrany a hlavně díky fotbalovému štěstí, které jsme v této fázi hry čerpali plnými doušky,  nedošlo k otočení skóre.  Největší šanci domácích zmařil Pavel Vachtl odkopem míče mířícího do branky  z brankové čáry. Nuceně tedy následovala další přestavba týmu za pochodu a ta se povedla. Hlavně tah s Hodanem na stoperu a Vachtlem ve středu zálohy okamžitě začal nést plody.   Soupeřův tlak značně polevil  a tím nám dal příležitost hru vyrovnat a přenést těžiště na útočnou  polovinu hřiště. Začali jsme si opět  připravovat gólovky. Vlasta Asztaloš hlavou po rohovém kopu  trefil míč  přímo do místa kde stál brankář. Honza Soupír po dobrém uvolnění na velkém vápně jen trefil blokujícího obránce. Pavel Vachtl  svojí tvrdou střelou z 22 metrů málem namotal brankáři žaludek na páteř. Poslední šanci utkání měl střídající Petr Žák, míč mu ale nesedl podle jeho představ.  Utkání tak pomalu dospělo k nervóznímu závěru, ve kterém musel rozhodčí ještě rozdat pár žlutých, aby následně odpískal konec utkání, které po dobrém výkonu všech řad skončilo našim prvním letošním tříbodovým úspěchem.