Janovice B – Chudenice 1 : 1 / 0:0 / PK 5:4

Po vyrovnaném a  nadprůměrném utkání vezeme po letech z Janovic konečně první bod. Herně jsme  na tomto hřišti  nepropadli nikdy, body pro nás ale byly pokaždé zakleté. Tentokrát jsme dokonce vedli a měli nakročeno k plnému bodovému zisku, domácí bojovníci ale nakonec zaslouženě vyválčili remízu a posléze i bonusový bodík za pokutové kopy, když jediným nepřesným exekutorem byl Pavel Vachtl / střela do tyče /. Utkání se hrálo netradičně, v osm večer při umělém osvětlení, které mají janovičtí na svém hřišti  instalováno, okoukané a vyzkoušené. Vzhledem k počasí, velkému vedru, které celý den panovalo, to byla změna velmi prospěšná, avšak pro náš výkon se ukázala jako kontraproduktivní. Hráči se po utkání shodli na faktu, že šlo o velký nezvyk. Nepříjemnou překážkou byly tmavší prostory na herní ploše, které znesnadňovaly orientaci, rychlejší reakci  i práci s míčem. Nepříjemným orientačním faktorem byl i výběr dresů, naši v černém a domácí v tmavě modrém, oboustranně nezvládnutá  záležitost. Nepříjemné i pro oči diváků, kterých byl i tentokrát  zásluhou našich věrných fandů velmi příjemný počet /cca 120 /.

Začátek utkání byl oboustranně velmi opatrný. Soupeř nastoupil sice  s osmi hráči, kteří téměř pravidelně startují ve vyšší soutěži za A tým Janovic, respekt z našich posledních výsledků jim ale k počáteční opatrnosti velel. Náš pomalejší rozjezd byl pak způsoben nejen respektem k soupeři, ale i zmíněným novým herním prostředím, na které bylo třeba si chvíli zvykat. Proto také k prvním střeleckým pokusům došlo až po téměř deseti odehraných minutách a byli jsme to my, kdo se osmělil první. Střely Krause a Vachtla  sice postrádali přesnější parametry, byly však docela vítaným zpestřením dosavadní  hry. O další oživění, i když  ne už tak příjemné pro naše barvy, byl nejistý zásah našeho Petra Bejma po rohovém kopu. Petr stačil na sebe napřed upoutat pozornost přítomných hlasitým  „jááá..!“, aby vzápětí na to přivodil svým bekům horkou chvíli upuštěním „horké mičudy“.  Tímto momentem odstartoval pětiminutový nápor domácích,  pod kterým se podepsal množstvím nevynucených chyb celý náš tým. Soupeř měl dvě stoprocentní šance, hlavičku po centru ze čtyřiceti metrů nikým neatakován uklidil těsně mimo, potom po chybě stoperské dvojice pronikal janovický hráč od poloviny sám, vše  ale bravurně vyřešil Petr včasným vyběhnutím a odvážným pádem pod nohy. Hra se poté na chvíli zklidnila a  klid postupně přecházel i  na kopačky našich hráčů. Herní převahu posledních deseti minut první půle jsme korunovali nejhezčí akcí této fáze hry, kdy Drahoš Duchoň precizní křížnou přihrávkou našel na levé straně Rupíka, ten po   uvolnění přesně oslovil Honzu Soupíra na rohu malého vápna  a  k našemu vedení scházeli pak jen centimetry po zakroucené teči na bližší tyč domácí svatyně.  V nastaveném čase první půle se o  nadějný průnik  pokusil  ještě Oťas Göttinger , jeho sólo přes čtyři hráče ale pokazila nedůrazná střela, hrozné zakončení, které nebylo hodno krásy předchozích průnikových  okamžiků.  Po změně stran přišel na hřiště s větším odhodláním náš  soupeř  . Prvních pět minut jsme byli zatlačeni do těžké defenzívy, žádná gólovka, která by stála za zmínku se však neurodila. Naopak, byli to naši hráči, kteří nápor nejen ustáli, ale předvedli dokonalý obrat díky důslednému presinku  hluboko v útočné polovině. Velkou měrou se na zvratu podílel Honza Soupír, který před vápnem důrazným manévrem sebral  míč obránci  a sám postupoval na ohromeného brankáře. Ke střele se tentokrát nedostal, jeho rychlost byla spíš přítěží a dlouhým špekem nabídl  gólmanovi šanci ulevit nervové soustavě domácích fanoušků.  Vzhledem k tomu, že takových momentů zažívá při svém způsobu zakončování dost, nebyl tím nijak poznamenán  a už o půl minutky později  předvedl stejný způsob odzbrojení téhož nepoučeného beka a přesnou přihrávkou prodloužil míč na Pavla Vachtla. Ten  se ukázal rovněž  jako citlivý nahrávač, milimetrově posunul na probíhajícího Michala Krause, jenž  se díky své dravosti  ocitl ve stejné pozici, jako před chvíli Honza. Michal si ale evidentně v takových situacích libuje mnohem víc a tak spoluhráčům předvedl, co se má v dané chvíli s míčem dělat – prostě dát gól !   Branka z 50. minuty nás herně velmi nakopla a pod tlakem byl zase chvíli soupeř. Na rozdíl od něj jsme si my nyní několik slibných příležitostí připravili, z nich stojí za zmínku hlavně dvojnásobná střela ve skrumáži po rohu, kdy domácí dvakrát během několika sekund vykopávali míč z brankové čáry. Zde se zřejmě lámal výsledkový chléb.  Hra se pak na chvíli vyrovnala, šance měly oba týmy. Domácí se po hrubém nedorozumění našich záložníků  ve středu hřiště dostali k nepříjemné střele ze střední vzdálenosti, Petr tahal přízemní ránu u tyče jen konečky prstů na roh. My jsme kontrovali  dvě minuty nato střelou z trestňáku, kdy se konečně  místo Matyho postavil k míči někdo jiný, tentokrát Honza Soupír a dělovkou pod břevno vyzkoušel pozornost strážce branky. Chybělo lepší umístění míče   a mohli jsme mít vedení pojištěné. Takto se projevilo otřepané  „nedáš – dostaneš“ a v 66. minutě po podcenění autového hodu soupeř po rychlé křídelní akci zprava vyrovnal.  Obě strany si pak  ještě v závěru utkání vypracovali díky vyrovnanosti kádrů několik zakončení, které při trošce nadsázky lze označit za brankové. Z naší strany Ventýl  zakončoval  v 82. minutě zblízka do připraveného brankáře, soupeř střílel povětšinou z málo nebezpečných vzdáleností. Až v 90. minutě jsme z ničeho nic mohli jet domů bez bodu, střela z několika metříků  ale mířila těsně  vedle. To  se stalo jen díky naší nekoncentrovanosti v posledních momentech utkání.  Závěrečný penaltový rozstřel  nebyl tentokrát naší silnou stránkou, takže jsme se po tomto kole o jedno místo v tabulce propadli. Pokud budeme chtít přemýšlet o některé z medailových pozic, bude dobré vozit body i zvenčí. Už třeba příští týden, z Mochtína. Že to bude velmi obtížné,  je jasné všem. Na tomto hřišti se nám posledně vůbec nedařilo a tak jen kvalitním přístupem k utkání, pátečním pitným režimem a životosprávou  počínaje a totálním nasazením na hřišti konče, se můžeme těšit na přijatelný výsledek. V našich silách to určitě bude, je jen třeba si to uvědomit  – v každé hlavě  sólo.