Velké Hydčice – Chudenice 0 : 3 / 0:2 /

Velké Hydčice – 1. 10. 2016 – 16.00

Na velké letiště do Hydčic  jsme odjížděli s obavou, aby nás neprovázel stejný pech , jako v předchozích dvou vzájemných utkáních, ve nichž jsme pokaždé remizovali. Tým s věkovým průměrem téměř 37 roků byl v minulosti pro naše mladíky vždy špatně stravitelný, protože styl hry, vzbuzující respekt ke stáří, nám nevoněl. Avšak již desátá vteřina nastínila, jakým směrem se bude utkání ubírat. Ihned z rozehrávky  přesnou dálkovkou našel Ježek sprintujícího Vachtla, ten okamžitě z křídla centroval  před branku  a osamocený Martin Stryczek trefil z pěti metrů blokujícího beka. Škoda, mohl to být jeden z nejrychlejších gólů v tomto ročníku. Přesto ale soupeř začal tušit, že tentokrát náš tým přijel s chutí uspět. Odhodlání čelit  našemu náporu vzalo za své v 24. minutě, kdy po téměř půlhodině nepřesného a ukvapeného dobývání soupeřova území se po šťastném propasírování míče  ve středu hřiště  dostal k svému majstrštyku Honza Soupír a po samostatném úniku z velkého vápna přišla levačkou  rána k tyči  – a 1:0 pro nás.  Branka nás uklidnila, ale obraz hry byl stále stejný. Domácí všechny míče nakopávali okamžitě po získání dopředu, tam je sbírali naši hráči  a postupnými útoky se snažili  o  přetlačení soupeře. Bohužel v tomto úseku hry všechny centry zprava či zleva  / a že jich bylo dost !!! / končili v náručí sebejistého domácího brankáře.  Bezzubé dobývání nás evidentně stálo hodně  psychických sil a   u některých hráčů se objevil  i fyzický deficit, protože jsme hráli  již třetí utkání během sedmi dnů. Nejvíce se úbytek sil projevil  na Kubovi Soupírovi, deset  minut do poločasu se vyloženě protrápil. Druhou branku jsem přidali až dvě minuty před přestávkou, rozjetý Drahoš našel z pozice pravého obránce dlouhým přesným  pasem hlavu Pavla Vachtla a pětibrankový střelec minulého utkání  potvrdil svoji  formu  – 2:0. Do druhé půle za Kubu nastoupil po delší době zase Vlasta Asztaloš a svůj post na levé straně obrany si odkopal s jistotou. Hru jsme stále měli pod kontrolou, soupeř nestačil pokrývat celou plochu hřiště. My jsme dobře využívali častým přenášením hry křídelní prostory a po jednom z pěkných kombinačních momentů, který začal již od našeho brankáře, došlo k navýšení a vlastně i uzavření brankového účtu.  Boční přihrávku z levého křídla  svoji levačkou opět přesně a tvrdě usměrnil Honza Soupír  a opět nechytatelně k tyči z dobrých pětadvaceti metrů.  Soupeř ohrozil poprvé a  naposled naší branku až v 61. minutě, když z ojedinělého útoku trefil břevno překvapeného Marka Lucáka.  Zmar  rezignujícího soupeře dokonal  pár minut před koncem Marek, když    po vyběhnutí z branky daleko k postranní čáře s přehledem sobě vlastním  posadil nečekanou patičkou domácího útočníka na pozadí. Konečná tečka patřila Pavlovi, po samostatném úniku ale netrefil mičudu z deseti metrů  podle svých představ.

Devět bodů, získaných  za jediný týden nás vyneslo na průběžné druhé místo v tabulce. Přidáme další body doma s trápícím se Zavlekovem ?  Papírově na to letos máme. Jen tak dál !

Sestava :  Lucák – Duchoň, Hodan, Fremuth, Zoubek – Jakub Soupír, Ježek, Jan Soupír, Göttinger O. – Stryczek, Vachtl

Střídání :  Asztaloš za Kubu Soupíra