Chudenice – Železná Ruda 2 : 1 / 1:1 /

Je to skvělé, žihobecká ostuda je  odčiněna ! Chudeničtí  „Jánošíci“ minulý týden chudým dávali, proto nyní museli bohatým brát. A povedlo se to díky diametrálně rozdílnému výkonu.  Hlavně díky hře ve  druhé půli předčili naši hráči fotbalovějšího soupeře důrazem v osobních soubojích a větším fyzickým nasazením, kterým si vynutili trvalou územní převahu a nakonec se jim podařilo vstřelil i rozdílovou branku. Utkání  se od začátku až do poločasu  přelévalo jako na houpačce. Prvních deset minut patřilo fotbalově zdatnějším  hostům , kteří však z počátečního náporu vytěžili pouze dvě dálkové střely, z nichž hlavně ta druhá skluzem po mokrém terénu dost vystrašila nejen našeho brankáře.  Druhá desetiminutovka byla zase v naší režii. Nejprve Mates Stryczek promeškal obrovskou šanci nepřesnou meziplanetární družicí, pak se pohotovou přízemní střelou prezentoval  Jenda Soupír, aby následně po silovém přetlačení hostujícího beka opět  předvedl, proč  nebude podzimním králem střelců. Normálně takové akce končí brankou, Honza však letos trefuje brankáře. Co mu  provedli ?  Svoji daň ležérnosti zaplatil ve dvanácté minutě i Pavel Vachtl, silový běžecký souboj jej vynesl do pozice „sám proti brankáři“, jenže šajtličky bude muset přenechat jiným borcům. Trestuhodné lajdáctví při zakončování se nám mohlo vymstít, protože hostující záložník Maška předvedl za pomoci  ustupujících bránících hráčů nádherné sólo, které zkrotil až bravurní zákrok Marka v bráně. Naše desetiminutovka byla zakončena gólem z penalty,  po náročném kličkování ve vápně soupeře si ji vykoledoval a i zakončil Kuba Soupír -1:0. Třetích deset minut opět dominovali hosté a podle našeho vzoru je zakončili také gólem, na 1:1 vyrovnal Kasl přesnou  střelou z trestného kopu. Marek  v bahýnku  podklouzl a  ty centimetry mu pak  u tyče chyběly.  Pravidlo první půle se naplnilo, náš výkon v posledních pěti minutách gradoval do šancí  Honzy Soupíra / opět po úniku trefil brankáře / a Matyho Ježka, kterému výborný Paštěka v bráně  hostů vyškrábl míč z pravého vinglu.  Druhá půle už byla víceméně jednoznačná. Soupeř si v ní vypracoval pouze jednu jasnou příležitost, opět bezchybným sólem prokličkoval  až na naše malé vápno, tam však nezaváhal  herně probuzený Venca Fremuth a střelu na poslední chvíli zblokoval.  Naše aktivita v této části hry  přinášela divákům pravidelnější záchvěvy osrdí . V 52. minutě po rohovém kopu Stryczek hlavou poslal míč na břevno , o minutu později Maty důrazně z dálky  prověřil bdělost brankáře . Střela Kuby měla již gólové parametry, ostrý míč brankáři propadl a kulil se k tyči, před dobíhajícím Matesem ale zachraňoval konto Paštěka pohotovým opravným pokusem.  Rozhodující moment přišel v 77. minutě, kdy se projevila forma firemního  střelce Vachtla. Po rohu Matyho se ideálně pověsil do vzduchu a hlavou vystřelil tři veledůležité bodíky v utkání s velmi kvalitním soupeřem.  Že není Honzovi souzeno skórovat se opět potvrdilo v 85. minutě, kdy  příkladným slalomem přes čtyři hráče prošel až na roh malého čtverce, se střeleckou formou se ale opět nesetkal. Rána mimo z této pozice už byla pro všechny přihlížející úsměvná  a smutná zároveň. Všichni totiž našemu neúnavnému hráči moc přejí, aby mu tam něco konečně spadlo a protrhla se tím jeho  smolná série zahozených superšancí. Hezkou  tečkou za utkáním byl Matyho ostrý pokus z otočky z dobrých  pětadvaceti metrů, ale Paštěka měl  zřejmě tak o dvě čísla větší rukavice, proto  šibenice opět odolala.

Zápas o šest bodů a opětovný návrat do čela tabulky nám stoprocentně vyšel i díky utkáním na ostatních hřištích. Je jen důležité si uvědomit, jak snadno a lehce se nechá o výsostné umístění  přijít. Reálnou šanci na přezimování v čele tabulky bude nutné potvrdit ještě ve zbývajících dvou utkáních, příští týden v nevyzpytatelné Plánici a pak také doma s tajuplným bolešinským béčkem.