Chudenice – Bolešiny B 5 : 1 / 2:0 /

Poslední podzimní zápas jsme doma odehráli proti soupeři, který měl podle dosavadních výsledků patřit k těm nepříjemnějším. Protože ale  hrál ve stejném termínu i jeho A-tým, měl zřejmé problém poslat k nám sestavu, která by byla schopna více vzdorovat  naší rozjeté mašině. A navíc, když v 8. minutě po ideálním pasu Matyho nastartoval Pavlík své strunky a postavil domácí obranu do role statistů, musel po nedovoleném zákroku předčasně do sprch hostující brankář. Došlo tím k výraznému ovlivnění dalšího průběhu utkání, protože nemaje hráče na střídačce, byl do role brankáře pasován současný nejlepší bolešinský  střelec Vraný, čímž odpadla jedna velká starost našim bekům, navíc z nařízeného trestňáku se snad poprvé v životě z první  šance zápasu konečně prosadil Jeník Soupír a vedli jsme 1:0, čímž odpadla i velká starost útoku  se vstřelením rychlé uklidňující vedoucí branky.  Jenže uklidnění bylo až nad míru veliké, protože na druhý gól široké pole natěšených fanoušků čekalo až do poslední  poločasové vteřiny, kdy rychlou akci po pravé straně  a přesném  centru Kuby Soupíra ukončil nekompromisní střelou k tyči Rupík. Mezitím třicet pět minut, které dělily tyto dva gólové  momenty, naplnilo jen platonické dobývání  soupeřovy poloviny, protkané sice několika pohlednými, ale vesměs  v koncovce odfláknutými akcemi, jejichž  neproměňování  značně sráží sebevědomí aktérů. Do svědomí si musí opět, jako už  tolikrát  v krátké době, sáhnout hlavně kdysi obávaný kanonýr Jan Soupír, jeho dvě šance po úniku od půle proměňují dnes už i ligoví hráči, a to je co říct. Pozadu nezůstali ani Mates S Pavlem, tentokrát se  společně „blýskli“  ve dvojité dorážce z bezprostřední vzdálenosti. Bezzubý soupeř jen nevěřícně pozoroval, co vše je ve fotbale možné.  V poločase měl  trenér šťastnou ruku, protože do dvojice nově nastupujících hráčů také zařadil na podzim tápajícího brankového mága Vlastu Asztaloše, který se mu za důvěru odměnil dvěma góly v rozpětí deseti minut. Stanovil vedení na průběžných 4:0 a   infikoval tím nejlepším způsobem i Pavla Vachtla, jehož gól na 5:0 o tři minuty později byl věrnou kopií  Vlastova druhého zářezu. Soupeř nás za celé utkání pozlobil jen dvakrát, poprvé v 60. minutě byl pozorný Mára ještě včas na správném místě, v 78. minutě ale už o čisté konto přišel, protože po Matyho chybě u středového kruhu nás soupeř na tři doteky s míčem dokonale rozebral. Fyzická i početní převaha se pak naplno ukázala až v posledních pěti minutách, když nám již s výsledkem smířený soupeř umožnil malou exhibici, při níž se postupně ocitli v slibných šancích Honza Soupír  /přestřelení  branky z 10 m / a Ventýl, který krásnou nebojácnou hlavičkou po dlouhém autovém hodu Rupíka trefil ze dvou metrů brankáře.  Konečné skóre tak mohli nakonec  paradoxně stanovit hosté, obránce totiž razantní hlavičkou orazítkoval vlastní břevno.

Takže je to tady. Konec podzimní části. Na další ostrý zápas našich kluků si teď počkáme téměř pět dlouhých měsíců  /25.3.2017 máme doma Velhartice/. Ale všechno zlé prý bývá také k něčemu dobré. Když se zaměříme na pozitiva tohoto procesu, uvědomíme si, že je na čase si před  koncem roku trochu fyzicky odpočinout, zvolnit a těch několik volných víkendů teď  věnovat aktivitám, na které není v průběhu sezony tolik času. Doufejme, že naši hráči využijí volna k nabrání nových sil i motivací do jarních bojů, vyléčí bolístky na těle i na duši a po kvalitní zimní přípravě nastoupí jako jeden muž , aby dotáhli do zdárného konce kvalitně rozjetou soutěž.  Pokud  budou pokračovat se stejnou vervou, odhodláním a nasazením, jakým se  po posledním utkání až do ranních hodin prezentovali na závěrečném posezení s rodinami a fanoušky, nemusíme mít ani tu nejmenší obavu, že to nevyjde.