Bezděkov – Chudenice 3 : 4 / 1:3 /

I když naše fotbalové trápení pokračuje, tři body  tentokrát přišly vhod. S podobným soupeřem, teoreticky neškodným a přestárlým, jsme se sekali po týdnu znovu.   Tato druhá konfrontace  sice již bodově vyzněla v náš prospěch, o jednoznačné vítězství se však nejednalo. V držení míče jsme byli jen o něco  málo aktivnější než soupeř, vymyslet ale něco v ofenzívě  zůstalo problémem číslo jedna i tentokrát.  Souhra vázne na velkém počtu nepřesných přihrávek, na slabém zpracování míče a na nedostatku kombinačního myšlení. Přechod přes polovinu  hřiště bývá proto nepružný  a stereotypní nakopávání  „na nikoho vepředu“ slaví úspěch jen málokdy. Obraz hry je tím pádem  pro diváky nezajímavý, nezáživný a nebýt některých komických situací, tak také i nudný. Když se pak náhodou ještě dostane soupeř do pofiderního vedení, jako tomu bylo i v Bezděkově, je problém na světě.
Náš tým stále se značnou marodkou  a pouze s jedním hráčem na střídačce  přijel do Bezděkova odčinit neskutečný herní výpadek  z minulého týdne. Až na Duchoně nastoupila totálně překopaná obranná čtveřice  a neznalost postů byla v první půli evidentní překážkou při zakládání našich útoků. Proto také se náš tým na hřišti začal projevovat až po vyrovnávací brance a to po více jak půlhodině hry,  do té doby mohl klidně prohrávat 0:3.   Jedinou naší střelu  obstaral v úvodu zápasu Honza Rupert, z příjemné vzdálenosti však mířil hodně nepřesně kolem levé tyče. Nezáživný fotbal se hrál až do 22.‘, kdy soupeř  z nečekaného brejku orazítkoval naší tyč střelou z hranice pokutového území. Bylo to varování, které si naše obrana nepřipustila a tak  přišel za čtyři minuty trest. Po nepřesnosti  Drahoše Duchoně domácí nachytali Marka Lucáka v brance – 0:1.  Nehrály se ještě ani dvě minuty a přes Drahoše šla další tutovka, kterou tentokrát Marek bravurně zlikvidoval. Bezděkov se po této pasáži uspokojil vedením a to se mu vymstilo. První náznak našeho probuzení přišel v 31.‘,  centr Jendy Soupíra z hloubi pole našel ideální střelecký prostor, bohužel se v něm zrovna v ten moment nacházeli naši dva střelci současně a po hrubé neshodě míč netrefil ani jeden z nich. Za tři minuty se už ale skóre měnilo, Jeník Soupír si ideální centr zopakoval a Ota Göttinger našim útočníkům předvedl, jak se s takovým bonbónkem ve vápně nakládá. Hlavou prostřelil vše před sebou pod víko – 1:1. Zavelel tím také k následující šestiminutové ofenzívě, která pak ovlivnila zásadním způsobem výsledek utkání.  Tomáš Baxa ještě vysoký centr nedokázal u tyče zkrotit, ale ve 38.‘ minutě předvedl Jan Soupír své pověstné sólíčko  ze středového kruhu, prohodil si v řadě stojící soupeřovu obranu, ocitl se sám proti brankáři, zamířil k tyči a poslal nás do vedení 2:1. Pak přišla  42. minuta a odhalila, že nám v Otovi vyrůstá nový špílmachr.  Na polovině vystihl nepřesnou rozehrávku, míč po pravé straně zatáhl na úroveň vápna a milimetrovým centrem oslovil Kubu Soupíra  v prostoru penalty. Kuba se šikovně uvolnil přes svého strážce a trefil přesně k pravé tyči – 3:1.  Do kabin se šlo radostně.
Po změně stran jsme to měli být my, kdo bude kontrolovat hru. A první minuty tomu i nasvědčovaly. Trestňák  zahraný Honzou Rupertem vypadl brankáři z ruky a Maty z bezprostřední vzdálenosti nechal domácího gólmana vyniknout,  neboť  nedokázal proměnit jasnou tutovku. Jenže pak přišel nepochopitelný zvrat v herním nasazení  a Bezděkov měl v rozpětí deseti minut k dispozici pět standardek po našich „taktických “ faulech kolem  velkého vápna. Jedním z nich se realizoval nestárnoucí Vašek Janda a z dobrých pětatřiceti metrů přeloboval nepozorného Máru v brance – 3:2.  I ostatní trestňáky byly hrány z nebezpečných prostorů, naše obrana však i s trochou štěstí  tentokrát neinkasovala.  V 82.‘ se potřetí v utkání blýskl Ota, tentokrát po kombinaci středem napálil míč z dobrých dvaceti metrů  a všem nám dokázal, že tentokrát to je jeho zápas. Konečně mu to tam spadlo i ze střední vzdálenosti a my všichni to jemu a tím pádem i sobě moc přejeme. Jen tak dál a houšť.   Čtvrtá branka před koncem a opětovné dvoubrankové vedení utkání měly přinést uklidnění do našich řad, ale  zase  byl opak pravdou.  O nervózní závěr  se postarala naše nedisciplinovanost  a nesoustředěnost, takže soupeř měl  v poslední pětiminutovce  napřed možnost  z brejku nechat našeho brankáře vyniknout  při nájezdu jeden na jednoho, aby vzápětí po banálním nákopu na naší branku  snížil z pokutového kopu, když Mára „vynikl“ i podruhé v krátké chvíli – nesmyslně s míčem v rukou atakoval dotírajícího útočníka soupeře a  Bezděkovu penaltu doslova daroval. Výsledek 4:3 jsme již udrželi, rozhodčí totiž ihned po rozehrání ukončil utkání  a tím také  naše nepochopitelné závěrečné trápení.
Vzhledem v výsledkům ostatních utkání se sice  osm kol před koncem stále držíme na třetí příčce, ale je to již jen díky bodům z podzimu. Nezbývá než doufat, že se náš herní  projev  a nasazení  zlepší do doby, než nastoupíme proti týmům, kterým to na jaře šlape. Našim věrným fandům to na jaře dlužíme.