Soupeř ze Žichovic k nám letos nepřijel v roli papírového favorita, přesto jsme z něj po podzimním venkovním debaklu 1:6 měli obavy. Nevyzpytatelný tým z minulých let dostal pod trenérem Jirkou Kysilkou výraznou herní tvář a u nás se  prezentoval organizovanou útočnou hrou , zajištěnou obranou  a velkou chutí po dobrém výsledku. Přesněji řečeno, diváci konečně viděli na Jalovčí dva fotbalové týmy, které ten fotbal opravdu chtěly hrát.
První poločas se hrálo na notně podmáčeném hřišti, protože těsně před výkopem se nad Chudenice přihnala silná bouřka a přívalový déšť posunul čas zahájení téměř o hodinu. Možná i kvůli terénu byla první půlhodina  herně vyrovnaná a  díky soustředěným obranám se  povětšinou hrálo od vápna k vápnu. Kombinační schopnosti obou týmů  nabízely divákovi zajímavé okamžiky, takže  sledovat toto utkání nebylo vůbec nudné. První ohrožení branky vymyslel v 5.‘ Kuba Soupír, který hrál i v druhém utkání po sobě mimořádně aktivně, když po úniku levým křídelním prostorem přehodil brankáře, míč však skončil jen na břevně. O pět minut později si chybu uprostřed hřiště neodpustil Maty a z rychlého protiútoku nás soupeř v obraně nechutně vymáchal, srovnáno nebylo jen díky totálně nepřesnému zakončení osamoceného hostujícího útočníka. Maty si evidentně uvědomil, že se bude muset vrátit ke stylu hry, který mu slušel před týdnem a v dalším průběhu hry byl najednou zase tím hnacím motorem, který chudenická mašina potřebuje. V 17.‘  zakončoval pěknou střelou přímočarou akci tvrdou střelou nad a za deset minut nato po akci Oťase Göttingera posadil velice přesný  míč na hlavu Kuby Soupíra – nechytatelná rána do šibenice znamenala vedení  1:0.  Ota Getík byl v utkání i nadále několikrát hodně vidět, jeho hra nabývá  zápas od zápasu na kvalitě, střed pole mu sluší. Stejně tak se v dobrém zápasové pohodě jevil i Kuba Stelzer, který díky velké marodce a nepřítomnosti  klíčových hráčů naskočil do základu a již v druhém  zápasu  po sobě naznačil oprávněnost své nominace. Vůbec celá záloha byla v tomto utkání plná elánu, takže závěrečná čtvrthodina první půle už proběhla v naší režii. 30.‘ – střela Standy po zemi ze třiceti metrů  minula levou tyč jen o fous. 39.‘ -Po trestném kopu Kuby Soupíra přišel závar, kdy míč poskakoval ve skrumáži v brankovišti a my jsme ani napotřetí nebyli schopni překonat ležícího bezmocného brankáře hostů, takže  balon nakonec  skončil „překvapivě“ právě v jeho rukou. 40.‘ – druhá gólovka hostů, únik po pravé straně, Asztaloš a Hodan v pozici sněhuláků jen přihlíželi, jak žihobecký rychlík zakončuje akci střelou  do boční sítě – zvenku.  To, že se půjde do kabin s tříbrankovým vedením způsobily dva slepené góly ve 44. a 45. ‚ Napřed spáchal neskutečné přesný pas na Honzu Soupíra s chutí a bez chyb hrající Drahoš Duchoň a pro Honzu jsou podobné brejky po pravé straně s kličkou na svojí silnější levou nohu v poslední době bonbónkem – křížná střela ke vzdálenější tyči – 2:0. Bratrská souhra, od které v blízké budoucnosti dost očekáváme,  stanovila poločasový účet – Kuba po průniku středem v těžké pozici našel nezištnou přihrávkou osamoceného Honzu, který  proti vybíhajícímu brankáři nezaváhal – po zemi 3:0.
Druhá část hry jakoby ani nebyla poznamenána našim vedením. Soupeř byl i nadále sympaticky hladový po jakémkoliv dílčím úspěchu  a dobrým střídáním zvýšil svojí útočnou sílu. V 67.‘ se mu podařilo vykouzlit penaltu, při které došlo ke krvavému zranění našeho brankáře. Peťa Bejm, který svůj bravurní  zákrok odnesl čtyřmi stehy na hlavě, musel nuceně střídat a tak poprvé v jarní části soutěže jsme měli možnost vidět v akci Vaška „Ventýla“ Fremutha.  Jeho odoperované koleno již zjevně drží, v brance zaskočil na jedničku.  Na penaltovou ránu sice  ještě nedosáhnul, pak ale bylo všem jasné, že  soupeř nebude mít nejmenší šanci natěšeného Vendu překonat.  V 76.‘ jsme měli i my možnost kopat pokutový kop, faul na Matyho byl výsledkem nervozity jedince a také  z kategorie zbytečných. Honza z penalty završil v tomto utkání hattrick  a stanovil konečný výsledek – 4:1. Že to nemusel být poslední gól, věděli všichni aktéři utkáni a také diváci kolem hřiště. Hra přinesla  ještě dost možností, abychom s výsledkem smířeného soupeře vyprovodili s podobnou cifrou, jako on nás. Jediný, kdo byl proti byl Johny Baxa. Jeho tři gólové šance  byli opravdu stoprocentní.   Ale co, hlavně, že se do nich dostává, jednou je začne  třeba i proměňovat a pak …
Celkový dojem z utkání je uspokojivý. Sestava si sedá, hráči si umí vyhovět. Výkon týmu začíná těžit z dobré formy  záložní řady. Při Matym vyrůstají do fotbalové krásy Ota s Kubou Stelzrem. Kuba je fotbalový, s míčem si rozumí a je rovněž velmi užitečný svým kombinačním myšlením. Až potlačí podvědomý strach ze „starých fotrů“ kolem sebe, vyroste ještě o pár tříd.  Otovo periferní vidění a cit pro přihrávku jsou  příkladné devizy, ze  kterých může nás tým v budoucnu jen těžit. Aby však dokázal prodat vše, co mu fotbalový bůžek nadělil, musí hodně zapracovat na psychické odolnosti v momentech, kdy se jemu nebo někomu z týmu něco nezdaří. Svěšená hlava  a apatický  nezájem o hru pak opticky  značně degradují celkový dojem z jeho kvalitního výkonu.
Příští týden jedeme na hřiště současného lídra, na Železnou Rudu. Že nepůjde o snadné utkání, to si všichni uvědomujeme. Zároveň jsme si ale vědomi i vlastních schopností a formy, která v posledních utkáních graduje. Pokud se povede počasí a soupeř i rozhodčí budou tentokrát féroví, dá se očekávat hodně pohledný souboj o čelo tabulky.

Sestava:   Bejm /67.‘ Fremuth / – Duchoň, Hodan, Göttinger O., Asztaloš – Stelzer  / 82.‘ Göttinger K./, Ježek,  Soupír Jan, Rupert – Baxa, Jakub Soupír

Přesný rozhodčí  Cihlář Jan