Železná Ruda – Chudenice 4 : 0 / 2:0 /

Železná Ruda svým fotbalovým pojetím patří o třídu výš. To bylo všem na hřišti i kolem něj  jasné hned po několika minutách. Dostali jsme jasnou fotbalovou lekci od týmu, který hrál učesaný fotbal, bez zbytečných kudrlinek  a nepřesností.  Už počáteční  desetiminutový tlak, který nás téměř nepouštěl na polovinu soupeře byl výstrahou. Několik tvrdých a jen mírně nepřesných zakončení varovalo rovněž. Celému našemu týmu bylo od samého začátku pořádně horko, nejvíc pak Ventýlovi
v brance. Ale činil se velmi efektivně. První branku proto dostal až ve 23.‘ hlavou od Rupíkem neobsazeného hráče. Centru předcházel zbytečný faul u lajny. Těchto faulů kolem našeho vápna jsme se chtěli už od samého začátku vyvarovat, neb síla soupeřových standardek byla známá, přesto jsme byli herním tlakem donuceni několik dalších ještě vyrobit. Naší první stoprocentní gólovku neproměnil ještě za bezbrankového stavu aktivní Kuba Soupír,  po brejku  se dostal zprava do brankoviště soupeře , pak ale sám proti brankáři hrubě zaváhal, míč kopl přímo do jeho náručí. Nutno dodat, že domácí brankář nejen tímto zákrokem dokázal svoji velkou zkušenost a kvalitu, byl doslova nepřekonatelný. O tom nás neustále dokola přesvědčoval, hlavně potom Honzu Soupíra, který  na něj  v průběhu celého utkání  vyslal minimálně  deset střeleckých pokusů, všechny však  byly bravurně zneškodněny.  Do kabin se šlo s dvoubrankovým mankem, domácí záložník se celý poločas zastřeloval, až mu to nakonec ve 40.‘ klaplo, plovoucí střela z 25ti  metrů  dokonale Ventýla zmátla. Po přestávce jsme to byli my, kdo se první dostal do veliké šance, zpackanou zpětnou přihrávku dokonale vystihl Jenda Soupír, s míčem ale naložil stejně jako jeho brácha v první půli. Ty dvě obrovské šance nakonec hodně mrzely , protože i když jsme byli znatelně zaostávajícím týmem, hrál by se zřejmě trochu pro nás příjemnější zápas. Na 3:0 zvyšovali domácí z penalty za faul Vlasty Asztaloše. Vlasta se dušoval, že nebyla,  rozhodčí Dušek však na to nedbal.  Našim borcům nelze upřít snahu i za tak nepříznivého stavu. Týmu bez lavičkového zázemí však v takto náročném utkání rychle docházely síly  a utkání se chýlilo k povinnému dohrávání. Účet podtrhla Ventýlova chyba v rozehrávce, míč z rohu velkého vápna chtěl poslat křížem přes celou šířku na Drahoše, jeho nepovedeně realizovanou myšlenku vystihl domácí útočník a našeho brankáře postavil do role statisty – ze čtyřiceti metrů mu přisvítil pod břevno- 4:0.

Na Rudu se nejezdí pro body, to víme od loňska. Vzhledem k zdecimované sestavě se ani letos nějaký zázrak nečekal. Šlo hlavně o to, nedostat velkou dardu, aby moc neutrpěla psychika. A že neutrpěla, o tom jsme se mohli za pár hodin přesvědčit při pozápasovém posezení ve Staré škole. Mrzí sned jen výsledky týmů, které nás stíhají ve hře o druhé postupové místo. I po rudském debaklu však je potěšující zjištění, že máme stále vše ve svých rukou, že nemusíme spoléhat na výsledky ostatních, pokud v posledních čtyřech kolech nestratíme ani bod. Pak budeme tím druhým postupujícím právě my. Takže vzhůru hlavy  a vyhrávat, vyhrávat …!!!

Sestava:   Fremuth – Duchoň, Hodan, Göttinger O. / 78.’Lucák M./, Asztaloš – Stelzer, Ježek, Jan Soupír, Rupert / 46.‘ Baxa/ –  Jakub Soupír/ 70.‘ Göttinger K./, Kadlec Petr