Chudenice – Měčín 1 : 3 / 0:0 /

Všechna  vzájemná utkání měla od dob, kdy se do Měčína přiženil Pepa Mixán  / a to už je dobrých čtyřicet let / punc a příchuť velkých derby. O pár desítek let později  vzájemnou rivalitu ještě více rozvášnil uvážlivý svatební krok Bohouše Soupíra mladšího, který si svojí Vendulku přivedl právě z Měčína. No a oba plody jejich lásky  / Honza a Kuba / nastoupily o víkendu k  nesmlouvavé bitvě, která se odehrála po téměř dvacelitelé  přestávce, způsobené postupem Měčína do 1.B třídy  v červnu  roku 1998, aby měčínským ukázali, že si maminka vybrala dobrou destinaci. To vše dohromady spolu s nádherným počasím a dobře připraveným trávníkem slibovalo pro víc jak stovku diváků napínavý sportovní zážitek.  Měčín přijel do Chudenic tentokrát s vizitkou týmu, který  dvacet let působil v krajských soutěžích a spadl jen díky nepředvídatelné a částečně i nespravedlivé barážové matematice. Naši hráči však nastoupili bez respektu a s velkým sebevědomím, které ale  s postupem času v první půli logicky otupovaly neproměňované gólovky. Sám Honza Soupír nedal tři „jasňačky“, brácha Jakub spálil zbrkle  jednu hodně pěknou šanci a svým nebezpečným hlavičkovým pokusem nezůstal pozadu ani  na hrotu působící Míra Osvald, naše  letní přestupová bomba ze Švihova. Hosté z platonického dobývání našeho území  vytěžili pouze jedinou nebezpečnou záležitost a to když po neuvážené ruce Matyho těsně za pokutovým územím kopali  zkrácený roh a hlavou usměrněný míč jen lízl kolem šibenice.
Tak jako se první díl utkání  odehrával v naší režii, tak druhá půle vyzněla jednoznačně pro hosty, kteří nám uštědřili hodně krutou lekci z produktivity když ze čtyř střel mezi tyče dali tři branky. Nutno podotknout, že jim k tomu  dost podstatně napomohlo nejen štěstí  ale také  herní zkušenosti, neboť  dva ojedinělé střelecké pokusy ze střední vzdálenosti Mára v brance pokaždé bravurně vykryl, jenže u dorážky byli vždy první zkušenější hosté. První branku jsme dostali z penalty za ruku Kuba Soupíra na brankové čáře  hned po změně stran ve 47.‘. Druhý gól byl o dvacet minut později trestem za naší liknavost na levé straně obrany a poslední  padl v páté minutě nastavení , kdy už jsme hráli vabank. Naše šance po přestávce rovněž spadaly do kategorie „obrovské“, ale Rupík, Mates ani Honza Soupír na výborného Frantu Jarolíma v bráně nevyzráli. Jediný náš zářez si připsal v 75. minutě přízemní střelou k tyči z dvaceti metrů Honzík Soupír, bylo to malé zadostiučinění za jeho vysoké nasazení v utkání. Stínem klání bylo zbytečné zranění našeho brankáře zkušeným hráčem soupeře Dušanem Němcem, kterému Marek dvě minuty před koncem utkání vystihl malého špeka v samostatné akci, míč na zemi přikryl a byl za to „odměněn“ kopnutím  do hlavy, všichni chceme věřit, že nechtěným. Ale to ví nejlíp jen Dušan sám.
Utkání samotné bylo velmi zajímavé, bojovné a fotbalově na úrovni  i když se špatným koncem pro nás. Naše skvadra se ukázela ve slibném světle, potřebný bodový zisk se však nedostavil hlavně  díky střelecké impotenci. Až se zlepšenou koncovkou v šancích, kterých si dokážeme v každém utkání vypracovat  vrchovatě, můžeme začít pomýšlet  na vyšší příčky tabulky. Herně jsme však  zatím ani v jednom utkání okresního přeboru nepropadli  a to je dobrá zpráva.