Chudenice – Janovice „A“ 6 : 3 / 2:3 /

Říká se : „Když pánbů dopustí, i motyka spustí…“ Anebo : „Trpělivost růže přináší…“  A  chudeničtí byli hodně dlouho trpěliví, takže pánbů nakonec dopustil a ono se  letos poprvé vyhrálo za tři body. Odnesl to náš pravidelný soupeř – Janovice, tentokrát s „A“ týmem. Asi si budou muset zvyknout, že v Chudenicích mívají zašalováno.
Babí léto  přineslo dobré počasí i dobrou náladu. Po zmateném prvním poločase se naši hráči nadechli k optimálnímu výkonu a tím, že se proměnilo nezvyklé množství šancí, došlo i na plný bodový zisk. Vstup do utkání tomu ale vůbec nenasvědčoval.  Stenlyho stepování kolem míče přineslo už ve 3.‘ první velkou šanci hostů,  Mára se ale zaskvěl. Ve 12.‘ zase nechal Marka vyniknout Pavel Vachtl, vyzkratovanou myšlenku zrealizoval dokonalou přihrávkou na soupeře, který však „hladověl“, odmítl  si připsat pouze asistenci a jen trefil  našeho dobře postaveného brankáře. Další Vachtlovou výpomocí pak už soupeř nepohrdnul a tak jsme v 19.‘ prohrávali po samostatném nájezdu 0:1. O dvě minuty později zaspal na levé straně  Luky Zoubek a soupeř po jeho straně rychlým brejkem navýšil skóre – 0:2.  Naše obranná řada působila prvních dvacet minut silně dezorientovaně a Janovice se neustále přesvědčovala o příčinách naší poslední tabulkové pozice. Jenž po druhém gólu tým soupeře nepochopitelně vyřadil nejvyšší rychlost a nechal nás, abychom se z příšerného úvodu oklepali. Že jsme se dali do pucu rychle, o tom svědčí nárůst naších brankových příležitostí  a potažmo i dosažení rychlého vyrovnání průběžného výsledku. Nejprve zahrozil rychlým brejkem Honza Soupír,   nepřesným centrem před branku ale degradoval výborný náběh svého bratra Jakuba. O chvíli později našel na penaltovém puntíku osamoceného Míru Osvalda přesným centrem Filip Bláha, ale renomovaná letní střelecká posila nepřesnou střelou kolem tyče vyvolala pouze hromadný hluboký výdech publika.   Tlak gradoval ve 27.‘ , Honza Soupír poslal z dvaceti metrů svojí první přízemní vizitku a ta byla také díky hrubce brankáře hned gólová – 1:2. Za tři minuty se číslo na ukazateli skóre zase měnilo – Osvaldovu průnikovku zrealizoval po sólu Kuba Soupír – 2:2. Velkou euforii vyvolala přesná a tvrdá hlavička Rupíka, tentokrát pro změnu exceloval na jedničku brankář hostů  a šanci zlikvidoval. Z následného rohu promarnil obrovskou tutovku hlavou Mates Stryczek / letos už po kolikáté   ?! /.  Utkání v těchto fázích vypadalo jako školení z neproměňování šancí, takže se hosté opět ujali iniciativy, aby nám předvedli, jak se to dělá. Z nulového nic jednoduchým nákopem do našeho vápna docílili pohodlně svého třetího zářezu  a ten byl o to horší, že byl tzv. do šatny – 2:3.  A mohlo být ještě hůř, v posledních sekundách Vachtlík opět zaváhal, podběhl centrovaný míč a osamoceného útočníka  soupeře musel Marek opět přesvědčit o svých kvalitách.  Nutnost přeskládat sestavu  vedla k tahům, které přinesly své ovoce ve snové druhé půli. Stoperská dvojice si ku prospěchu věci vyměnila své pozice, Stenly pak velmi dobře ošéfoval  Vachtlovy přednosti, naše zadní řady se tím staly neprostupnými. Střed zálohy dostali do režie Ota Göttinger s Mírou a i tento počin přinesl plody. Hra přes střed pole se výrazně zpřesnila a podstatně zrychlila a když vezmeme v potaz velké odhodlání celého týmu na cestě za vyrovnáním, byl z toho výkon jako hrom.  Hned v úvodu vyprodukoval střídající Ota velmi slibnou střelu, brankář ještě zareagoval dobře. Naše aktivita byla na výši a  v 50.‘ z ní vyplynul rychlý přechod do protiútoku, ve kterém domácí stoper nedovoleně zastavil unikajícího Honzu Soupíra. Soupeř šel do deseti a naše šance na dobrý výsledek vzrostly. Po trpělivém desetiminutovém dobývání soupeřovy poloviny  jsme využili zaváhání hostující obrany, která obtížnou malou domů připravila horkou chvilku svému brankáři, ten zpackal zpracování a daroval našemu  střeleckému esu velkou šanci , kterou nepohrdlo – 3:3. Soupeřova hra se rozpadla a my jsme opět o něco povyrostli. V 63. ‚ se Honza Soupír zase pouze zastřeloval, po samostatném průniku  udělal i kličku brankáři a ze svého oblíbeného fleku pak také trefil i své „oblíbené“ místo – pět metrů mimo bránu. Chuť si  vyspravil až za další tři minuty, v 66. ‚ už nás z trestného kopu po faulu na Otu  dostal do vedení, zase za velké podpory chybujícího brankáře. Branka však bohužel nepřinesla jen  naše vedení, ale také obrat ve výkonnosti týmů. Hosté se zdravě naštvali a na naší branku šla akce za akcí, jedna nebezpečnější než druhá. Slabší povahy na zákopu chvílema i zavíraly oči. Zlomit tento nápor se podařilo až díky dalšímu geniálnímu tahu naší trenérské dvojice, na hřiště vypustili žolíka Johnyho Baxu. Ten se jim za pět minut svého pobytu na place odměnil za důvěru tím, že nejhezčí akci utkání po ose Hodan- Rupert  vyšperkoval střelou brankáři přímo do tunelu – 5:3.  Konečný výsledek stanovil svým čtvrtým zásahem v utkání Honza Soupír, po ideální výzvě od Ruperta  nedal soupeři při zakončovacím manévru šanci – 6:3.  Že mu čtyři góly za zápas stačí nám Honza naznačil svým odfláknutým zakončením pár  okamžiků před koncem, bezchybnou křížnou přihrávku od Míry nasměroval jen do gólmana.

Utkání naznačilo, že to může jít. Stačilo jen trochu zapřemýšlet nad sestavou a patřičně zareagovat na dění na hřišti. Utkání se podařilo vyhrát i bez dvou hodně výrazných postav našeho týmu – Krause a Fremutha, takže je  víc než jasné, že síla týmu se dá budovat  i na týmovém pojetí a kolektivním duchu. Pokud nám to vydrží, mohly by se příští víkend v Měcholupech tyto úvahy přetavit v bodové potvrzení naší stoupající výkonnosti.