Konečně  – první jarní zápas. Po dlouhé zimní přestávce jsme nastoupili v premiéře jarní části sezony proti nevyzpytatelnému soupeři, který je v posledních letech hodně dlužen své dřívější výborné  fotbalové pověsti. Ze soupisky vyplývá, že tým Hydčic je většinou poskládaný z hráčů nad 35 let / 10 / a zřejmě zažívá menší fotbalovou můru, nedostatek sportuchtivé mládeže. Podzimní výsledky Tatranu jsou jako jízda  na houpačce. A nevyzpytatelnost  je právě v tom, že postarší tým hraje tak, jak jim to který soupeř dovolí.  No a my jsme jim svojí laxností a bojácným přístupem dovolili hodně. Své odevzdal také rozhodčí Rubáš, který první půli snad zapomněl karty v kabině, protože nejméně pět zákroků soupeře na naše mladíky po kartách přímo řvalo. Zastrašení a zaskočení domácí hráči se nemohli dostat celý zápas do tempa, utkání bylo často přerušováno  fauly a podivná atmosféra se nesla hřištěm až do 55. minuty, kdy konečně sudí vyslyšel důraznou výtku a začal rozdávat žolíky.  Naše branka se zrodila v 17. minutě z pěkné křídelní akce po pravé straně, na jejím konci po centru hlavou otevřel účet utkání Standa Hodan. Soupeř  po změně stran z důrazu před našim pokutovým územím vytěžil v 69. minutě  vyrovnání  pohotovou střelou z dvaceti metrů, brankář Bejm neměl nárok. V penaltovém rozstřelu jsme byli poprvé v tomto ročníku šťastnější a po osmi sériích jsme nakonec 5:4 vyhráli prémiový bodík. Stínem utkání bylo zranění Martina Ježka, má prý vykloubený palec na noze. Tak mu přejeme rychlou  a zdárnou rekonvalescenci, aby nám na hřišti dlouho nechyběl.

Závěrem:  na toto utkání je třeba rychle zapomenout a soustředit se na příštího soupeře, kterým je toho času poslední Švihov.