Výlet za fotbalem  na celé sobotní  odpoledne, to nebývá v těchto výkonnostních třídách  zvykem. Žihobce jsou pro nás trochu z ruky, přes celý klatovský okres. Jenže  dorazit  v takovémto  případě na hřiště soupeře jen půl hodiny před zahájením utkání, to je malé harakiri. Žihobce byli před utkáním v roli papírového outsidera, avšak  fotbal opravdu nemá logiku a tak jsme po sympatickém výkonu domácího celku jednoznačně a zaslouženě vysoko  prohráli. Hrálo se na těžkém terénu,  rozměklá , hrbolatá tráva vůbec neprospívala naší kombinační hře a už vůbec nechutnala našim urostlým robustním  hráčům  / Stryczek, Vachtl, Rupert, Asztaloš /.  Herní jednoduchost, pohyblivost  po celém prostoru, chuť do hry a větší touha po vítězství, to byly rozhodující faktory, které nám  v podání domácí velice komplikovaly jakoukoliv snahu o korekci výsledku.  Jestli se do podvědomí  hráčů zatoulalo uspokojení  z  dočasné pozice lídra soutěže, to lze těžko posoudit.  Jejich profesorský přístup ke hře však podobnou myšlenku podsouvá.  Domácí už po půlminutě hry naznačili, že to s jakýmkoliv bodovým ziskem dnes  myslí vážně. Naše překvapená a nesoustředěná obrana čelila prvnímu z  množství  přečíslení, ke kterým v průběhu utkání docházelo. My jsme se poprvé osmělili až v 8. minutě, po pěkném oslovení od Stryczka se do slibného brejku dostal Vachtl, jenže ztroskotal  na nepřesném zakončení a jakoby tím dal návod svým spoluhráčům, protože v průběhu první půle jsme si postupně vytvořili tři stoprocentní tutovky  /Rupert, Kuba Soupír, Stryczek /  a  všechny skončily  mimo kýžený prostor. První branku jsme dostali po nedůrazném a špatném bránění, na levé straně propadl  v souboji se svým hráčem dvakrát v těsném sledu Kuba Soupír a umožnil tím přenesení hry na pravé křídlo, kde Petrem Kadlecem opomenutý hráč pohodlně skóroval. V domácím dresu se velmi dobře prezentovali tři hráči , Lemberger s Bigaszem a Procházkou. Rychlost v podání dvou mladíků  a  technická vyspělost zkušeného tvůrce hry, to byla vražedná kombinace pro naše nedůrazné beky. Několikrát tak došlo k „přečíslení“, kdy tito tři hráči dokázali vyškolit celu naší obranu, ostatně, podělili se v konečném součtu o čtyři branky v chudenické  síti. Pět minut před přestávkou  přišla ke slovu hrubá nesouhra a nepřesnost na středovém kruhu, domácí rychlým kontrem po pravé straně pronikli téměř k rohovému praporku a následný centr  proletěl  celou spící obranou v čele s brankářem  až k nekrytému hráči /Lemberger/ u zadní tyče. Zahodit šanci  ze čtyř  metrů jsme dnes uměli jen my a tak jsme do kabin šli s dvojkou  na kontě. Odhodlání ke zlepšení hry i výsledku vzalo za své už po čtyřech minutách, školící středisko poslalo naší obraně další  zprávu, že takhle teda ne, bez dřiny a chuti do hry  že to nepůjde – dvěma dlouhými křížnými nákopy tam a zpět nás šikovní útočníci postavili do role trapných komparzistů a pohodlně z blízka potřetí zavěsili  /Procházka/. Na chvíli jsme si možná  mohli myslet, že se něco zlomí, když rozhodčí v 54. minutě odpískal pokutový kop po faulu na Kubu Soupíra, pro kterého zákrok znamenal konec zápasu. Ventýl Fremuth  pentle  ovládá a tak byl chvíli stav 3:1.  O minutu později mohlo být  klima ještě  vylepšeno, jenže druhou, tentokrát tutovou penaltu na pronikajícího Jendu Soupíra,  rozhodčí  už nenašel odvahu odpískat. Škoda, vývoj hry by tímto momentem mohl být asi  dost ovlivněn. V těchto fázích hry jsme ještě  chvilku předváděli, že fotbal  také docela umíme a Rupík měl možnost v 59. minutě  svojí jedovatou levačkou tento fakt  i přetavit v kontaktní branku, jenže vše opět uspěchal  a tak dál  už do stavu promlouvali jen Žihobce. Pokud půl hodiny před koncem zbývaly našim borcům ještě nějaké síly a odhodlání, tak začaly pomalu ale jistě vyprchávat po čtvrté brance, na které se nedůrazem  podepsal střídající Luky Zoubek, když propadl v souboji o dlouhý nákop. Hned po inkasování měl možnost se dvakrát v krátkém čase po sobě předvést Mára Lucák. A ten čaroval. Splatil tím  obráncům důvěru v něho vloženou, oni mu totiž svým přístupem k bránění   dali jasně najevo, že jsou si jisti úspěšností jeho zákroků. Nedůraz před další brankou předvedl i Pavel Vachtl, ve středovém kruhu ostudně vypustil souboj o míč a domácí dalekonosnou střelou rozsvítili na ukazateli číslo 5. Konec utkání se odehrával již v totální režii domácího týmu, který uzavřel účet nemilosrdným šestým gólem, opět po nedůrazné hře Zoubka, střelou  z velkého vápna. Odevzdanost a nechuť, která z našich hráčů  v poslední dvacetiminutovce čišela, byla odstrašující  a varující. V této sezóně ještě takový debakl nepoznali a tak zřejmě  asi také  proto nedokázali adekvátně na vznikající situaci reagovat.  Je třeba si ale rychle uvědomit, že to je dost návykové…takže, pozor !!!

Primabaleríny vyfasovaly na cestu  šestibrankový příděl a s tím se špatně usíná. Přinejmenším do dalšího zápasu, než  nadejde možnost nápravy pokažené reputace. Všechno zlé ale bývá k něčemu dobré…tak věřme, že hra ze třetí pozice už nebude tak svazující a Ruda to u nás opět odskáče …