Povinné vítězství nad aktuálně posledním týmem tabulky se vůbec nerodilo lehce. První čtvrtina utkání se sice nesla v duchu herní převahy  našeho týmu, ale jednobrankové vedení bylo jen malou náplastí na duše diváků, delší dobu strádající hladem po větším gólovém přídělu v síti soupeře.  První šanci v utkání zahodil tradičně Jenda Soupír , tentokrát už ve třetí minutě, když si po efektním sólu ze slibné pozice trefil jen brankáře.   O dvě minuty později  však poslal  všem  škarohlídům omluvenku, když po rychle rozehraném autovém hodu jej oslovil přesnou kolmicí Maty Ježek  a Honza kolem brankáře rozvlnil síť poprvé v tomto utkání. Dalších dvacet minut se však opět  odehrávalo na polovině soupeře stereotypním a monotónním dobýváním hydčické branky – bez náznaku brankové příležitosti. A snad i proto z ojedinělého útoku zahrozili rychlým brejkem  hosté. Jen díky nepřesné finální přihrávce se skóre neměnilo. Druhým pěkným momentem z naší strany byl až ve 34. ‚přesný nákop z hloubi pole za obranu, Stryczkovo zpracování a klička, podražení a penalta. Tu nekompromisně proměnil svým druhým zářezem v utkání Jan Soupír.  Vše se zdálo být zalité sluncem, ale pouhých pět minut stačilo, aby se nálada i skóre opět měnily. Dva za sebou rychle jdoucí fauly Honzy Ruperta znamenaly nejprve trestný kop z nebezpečné vzdálenosti a při  likvidaci jeho následků druhý faul, který již byl penaltový. Soupeř tak ve 39.‘ snížil na 2:1. Posledním počinkem první půle, který stojí za zmínku, byla Matyho šance ve 44.‘ , Rupík jej šikovně oslovil dlouhým centrem, zakončení však pochodovalo těsně mimo tyč.
Druhý poločas přinesl také rychlý gól, v 50.‘ po rohovém kopu  cestoval míč z hlavy Matesa Stryczka na hlavu Stenlyho Hodana  a ten zajistil jistý úklid do sítě – 3:1. Houževnatý soupeř, složený povětšinou z hráčů,  jejichž výkonnostní hvězda zářila naplno již koncem minulého století,  se přesto nehodlal jen tak lehce poddat. Dvacet minut nás nenechával si v klidu užívat dvoubrankové vedení, natož jej ještě navyšovat. Rušovými útoky držel naši obrannou činnost neustále ve střehu. Jeho nápor opadl až v 80.‘  po zbytečné kaňce na celkem pohledném utkání a tou bylo vyloučení po jednom hráči na každé straně za potyčku v přerušené hře.  Horké hlavy odešly do sprch a na hřišti převzali opratě hry naši hráči. Závěrečný čas patřil k tomu lepšímu, co se podařilo chudenickým fotbalistům vyprodukovat za poslední tři roky. Jen nulová produktivita ochránila soupeře od vysokého debaklu, protože šancí z arsenálu tutových bylo hodně, ta poslední, v 92.‘ jen dokreslila  naší  letošní bolest:  Honza Soupír sám na brankáře, v klíčový moment předkopnutý míč a …. konec.
Závěr utkání konečně  potvrdil  vzestupnou  tendenci výkonnosti našeho týmu, však už bylo načase. Brzy přijdou hutnější soupeři, kteří od nás budou vyžadovat vyšší nasazení a hlavně disciplínu a v té jsme hodně, ale hodně slabí. Dokumentují to tři vyloučení hráči v posledních čtyřech utkáních a množství zbytečných žluťásků, které dostáváme za nesportovní banality. Takže, hoši, zklidnit hormony a věnovat se naplno každý svému výkonu, to pomůže. Jinak za chvíli nebudeme mít  s kým soutěž důstojně  dohrát. A jak bychom za krátký čas vypadali  v očích fotbalové veřejnosti  okresu … ? !

Sestava:   Bejm – Duchoň, Hodan, Ježek, Göttinger O. – Soupír Jakub /81.‘ Göttinger K./, Kadlec, Stryczek / 80.‘ ČK/, Rupert / 46.‘ Baxa / – Soupír Jan, Asztaloš

Rozhodčí : Petličarovský I.       ŽK  2:1,   ČK  1:1