V Měcholupech se  hrálo utkání, které svojí kvalitou spíše připomínalo návrat do III. třídy.  Oba soupeřící týmy  působili velmi malátně a o výsledku rozhodl větší počet individuálních  chyb na naší straně, z nichž čtyři byly potrestány.  První chybu jsme vyprodukovali ve 4.´,  nedostatečné obsazení hráče na zadní tyči při rohovém kopu usvědčilo Míru Osvalda, že na utkání není od samého  začátku dostatečně koncentrován.  Sice se nám povedl rychlý kontr a po hezkém pasu Ježka si pro další gól z brejku došel Honza Soupír, čímž stav  v 7.´srovnal. I po naší brance však byl soupeř při chuti, nebezpečnější  a důraznější v zakončování a naše obrana  bez podpory krajních záložníků byla chvílemi dost chaotická. Marek v bráně  měl neustálou příležitost dokazovat svůj postřeh. Když se pak Maty netrefil z jisté pozice do branky, začaly obavy o výsledek nabírat konkrétnější rysy.  Navíc po dalším zkratu, tentokrát Petra Kadlece, kopal soupeř v 17.´pokutový kop – úspěšně – 2:1. V následujících dvaceti minutách probíhal rozháraný   souboj  plný tvrdých střetů, které rozhodčí karetně oceňoval  / v utkáních  padlo celkem osm žlutých včetně jedné červené / s minimem šancí a pološancí na obou stranách. Další naše hrubka, tentokrát v podání Drahoše  ve 37.´posadila domácí definitivně do sedla  a určila poločasový stav.
Vstup do druhé půle se vydařil lépe našemu týmu.  Z  neviditelného Osvalda v záloze se stal tahoun Osvald  v útoku a jeho spolupráce se zdravotně indisponovaným, ale přesto hrajícím  Kubou Soupírem  ve 47.´znamenala kontaktní branku – 3:2. Škoda, že v těchto fázích hry  nezabral celý tým, protože soupeř byl nakousnutý. Jenže nedůslednost  při  trojnásobném pokusu o odkop míče z našeho pokutového území nás poslala do opětovné psychické nepohody -4:2.  Čtvrtá hrubka, čtvrtý gól !!!  Zbývala sice ještě půlhodina hry, ale když v jejím průběhu musel pro zranění odstoupit náš elitní střelec, vyvstala otázka,  jestli je na hřišti v našem týmu někdo, kdo dokáže manko umáznout.  Ke cti torza týmu bez našich „hvězdných opor“ Michala Krause a Filipa Bláhy nutno říct, že střelec se našel.  Nabuzený Osvald vykřesal dvacet minut před koncem naděje na dobrý výsledek gólem málo vídaným, téměř ze třiceti metrů se prudký míč setkal s tyčí těsně u spojnice s břevnem a zaplul do sítě – hlášenka na gól roku 2017 – 4:3.  Od této chvíle už se hrálo v naší režii  a výkon, který  po přeskládání postů začal náš mančaft předvádět se blížil  stavu, na který by naši diváci rádi koukali častěji, nejlépe pořád. Náš tlak vrcholil po vyloučení obránce domácích, z množství  dobře připravených šancí však  chudeničtí čarostřelci již nedokázali proměnit žádnou další. Za závěrečné  fáze zápasu by utkání určitě slušel nerozhodný výsledek.

Je velká škoda, že soupeře, který se jevil  jako jeden z nejslabších v našem dosavadním působení v okrese jsme nedokázali dostat v tabulce pod sebe. Proto jako správní Jánošíci budeme muset  body získávat od těch bohatších, mezi něž patří například i náš příští soupeř – Dlouhá Ves, okupující v současnosti druhé místo tabulky. Doufejme, že posily již budou k dispozici a zranění se také dají brzy do kupy, abychom doma  soupeřům opět dokázali, že v Chudenicích se body jen tak bez boje  nerozdávají.