Za chladného podzimního dne se na pěkném plácku v Malém Boru odehrála velká fotbalová bitva se šťastnějším koncem pro náš tým.  Jednalo se o první soutěžní duel s tímto pro nás neznámým oddílem. Aspoň podle záznamů za posledních čtyřicet let naší činnosti. Soupeř nás od samého začátku zaskočil svojí fotbalovostí  a jeho počáteční čtvrthodinový tlak narušilo jen pár našich sporadických platonických výpadů či krátkodobých výletů na jeho obrannou polovinu. Nátlaková hra přinesla domácím několik nebezpečných standardek po vynucených faulech  a také dvě nebezpečné střely, které však pouze postrašily naší obranu a poukázaly na okna v obranné činnosti. První náš střelecký  pokus  až  v 19.´ vyprodukoval po průniku levou stranou z velkého úhlu s chutí hrající Majkl  Kraus, zatím se ale jen zastřeloval  do té správné palebné pozice, která přišla o pár minut později. Po rychle zahraném autu se přes dva soupeře prosadil dravě  Míra Osvald, našel přihrávkou překvapeného Kubu Soupíra, ten se  špatným zpracováním míče připravil o gólovou pozici , ale připravil jí tím Krausovi – s klidem v zakončení přišlo vedení 1:0. Gól nás ale  do sedla neposadil, jak by se očekávalo, spíš naopak. Domácí zvýšili obrátky, šance byly mnohem nebezpečnější a Marek čaroval. Likvidoval střely z vápna i samostatné nájezdy a nestačil pouze na nepříjemnou ránu ze třiceti metrů, tzv. padající lupen – 1:1.  Síla domácích tím ještě narostla, chtěli výsledek otočit do poločasu, k naší radosti bezvýsledně.  Co se však nezdařilo domácím v první části hry, dokázali za deset minut v části druhé. Do vedení 2:1 je dostal gól z kategorie sporných, po předpokládaném  míči v zámezí  ztratili naši hráči včetně brankáře koncentraci a po neskutečných trajektoriích se kulatý nesmysl proplazil Markovi tunelem  k překvapenému Matymu, který ve snaze míč odkopnout zmateně trefil tyč a naší síť. Zajímavý estrádní kousek rozhodčí vyhodnotil jako regulérní branku a tím dal našim hráčům lekci, že dokud ON nezapíská, hraje se !!!   Naštěstí i naši hráči nejsou z tvarohu a tak se po zvratu v utkání nesesypali. Najednou se v jejich řadách objevila větší jistota na míči a narůstající sebedůvěra. Vyústila v  hmatatelný nápor, který  vrcholil v 60. minutě  trestným kopem Honzy Soupíra, hrubkou brankáře domácích a pohotovou dorážkou – první brankou Filipa Bláhy za svůj nový tým – 2:2.  Vyrovnaná hra pak jen plynula a přinášela  méně nebezpečné  šance na obou stranách, a to až do 83.´. Náš další nebezpečný trestný kop po nevybíravém zákroku na Honzíka Soupírů byl opět gólový, náplast na bratrovu bolest  přilepil Kuba ranou z otočky přímo do šibenice. Stanovil konečný účet hry,  vedení 3:2 bylo pár minut před koncem hodně slibné. Že však u fotbalu není adrenalinu nikdy dost, to nám dokázal v nastaveném čase zbytečným faulem při závěrečném rohovém kopu nejlepší náš hráč na hřišti Michal Kraus. Jeho exces rozhodčí ocenil druhou žlutou kartou a navíc i pokutovým kopem. Slabší povahy se nedívaly, jak domácí hráč s kopem naložil, proto se pak musely ptát, kam ten míč šel ?! Ostatní viděli že mimo konstrukci  a tak jsme nakonec s obrovským štěstím  historickou premiéru s Malým Borem vyhráli a připsali si do tabulky další tři potřebné body.

Již podruhé za sebou jsme porazili herně lepší tým. Proto nezbývá, než doufat, že příští týden budou mít Budětice také velkou kvalitu, i když jejich  tabulkové postavení v probíhající sezoně tomu vůbec nenapovídá.  Takže velké varování – Jánošíci !