Kdo přišel  na hřiště pod hradem Rabí  deset minut po zahajovacím signálu rozhodčího, přišel o dvě branky. Obě padly do sítě domácích  a postarali se o ně Maty Ježek  a Martin Stryczek.  Když po půlhodině hry přidal prudkou střelou z trestňáku za silné podpory větru svojí další letošní trefu Honza Soupír  a zvýšil tím na 3:0, zdálo se že utkání bude procházka voňavou zahradou. Jenže v ten moment se hlavně díky pošramocené psychice domácích hráčů utkání zvrtlo  a rozhodčí měl hodně těžkou úlohu vše udržet v přijatelných mantinelech. Nervově vypjaté a tvrdé utkání se spoustou záludností  přivádělo postupně do varu i diváky a tak se po pár staletích po Žižkovi zase pod hradem málem bojovalo.  Poločasová přestávka naštěstí hodně zklidnila emoce jak v šatnách tak i v hledišti.  Po přestávce se tedy chvíli hrálo v poměrném klidu, domácí nás díky silnému průvanu, vanoucímu od jejich brány, zatlačili do menší defenzívy  a vytěžili z toho po chybě našich obránců svůj jediný zápis v tomto utkání – 1:3. Jejich tlak pokračoval, podpořen myšlenkou na vyrovnání, ale trochu při tom   pozapomněli na brejkové  schopnosti naší střelecké perly. Honza využil zaváhání stoperů a tentokrát netradičně pravačkou s přehledem zasunul míč těsně za patu tyče – 1:4.  Nervozita na hřišti by se dala krájet, domácí frustrovaní, rozhodčí necitlivý, naši hráči nabuzení – tato třaskavá koncentrace explodovala formou dvou vyloučení během dvou minut. Napřed po dvou žlutých šel pustit teplou vodu Michal Kraus, hned za ním se vydal zjistit její správnou teplotu i hráč domácích. Oba za menší nastřádané přestupky  po druhé žlutici. Hra deset na deset lépe svědčila budětickým, měli přece jen podporu jednoho „hráče“ navíc v podobě silného vichru, který celé utkání svými poryvy provázel. Nejvíce nás soupeř trápil posledních patnáct minut, když si vypracoval dlouhou sérii rohových kopů, při kterých jsme dílem díky štěstí a dílem i díky kvalitě našeho brankáře neinkasovali. V samém závěru, kdy už domácím  evidentně docházely dobyvatelské síly, jsme se nadechli k silnějšímu odporu a díky aktivně hrajícímu Filipovi jsme po jeho samostatné akci a přesném lobu uzavřeli stav zápasu na 1:5.  Filip si gól zasloužil asi ze všech hráčů na hřišti nejvíc, byl v průběhu celého utkání v defenzivě i ofenzivě hodně znát.  Utkání pak skončilo chvíli po další červené kartě. Dostal jí zaslouženě, i když  poměrně dost pozdě domácí stoper,  který si o ní svým nefotbalovým, nekorektním a ostudným výkonem  dlouho říkal.

Máme za sebou  další utkání s dobrým koncem a navíc se soupeřem, který bude pravděpodobně jedním ze sestupových kandidátů.  Teď ještě v posledním podzimním utkání potvrdil naší vzestupnou formu/ s béčkem Svéradic /a může vypuknout zasloužené veselí.  Po utkání se koná dokopná ,  což  pro hráče, rodinné příslušníky i fanoušky znamená jasnou rezervaci sobotního večera.  Zde  je pozvánka:   4.11.2017  v 19 h v  sále restaurace Stará škola.